Motivováni rodinnými vazbami jsme letos vyrazili s Danou na Pěkné prázdniny do Malé Skály u Turnova. Přivítalo nás prostorné centrum v údolní nivě Jizery a dobré, někdy až příliš, počasí společně s napětím, co nás čeká. Že to budou dlouhé cesty na start jsme věděli, ostatní ne.

Na startu úvodní etapy mi první pohled do černobílé mapy dal najevo, že o běhu to opravdu nebude. V prostoru, ve kterém se dle svých slov stále dokáže ztratit i hlavní rozhodčí této etapy, jsem bojoval, co mi schopnosti dovolili, ale dvěma velkým chybám jsem se stejně nevyhnul. Trochu optimismu po etapě mi dodal zeťův švagr, který bydlí přímo v Malé Skále prohlášením, že on „nahoru“ nechodí ani na tréninky a pochvalou za všechny nalezené kontroly bez ohledu na konečné umístění.

Druhá etapa proběhla opět na horkého počasí. Nastoupil jsem do ní poučen z pátku opatrně a prokousával jsem se postupně tratí. Žádný převratný pocit jsem z ní neměl, ale když jsem v cíli i po asi

čtyřminutové chybě na osmou kontrolu našel své jméno na sedmém místě, nemohl jsem být nespokojený. Rozptyl dosažených časů v mé kategorii byl opravdu značný.

Nedělní finále na minimalistické mapě bylo ukázkou toho, jak zdánlivě nenáročný závod může vypadat v mém podání ovlivněném únavou po dvou dnech, nesoustředěností před startem danou vykecáváním se do poslední chvíle a mentálním stavem v době probíhající výrazné změny počasí u mě opakovaně sledovaným. Detaily nebudu popisovat, zájemce odkazuji na Livelox závodu. Upozorním snad pouze na kontrolu č. 6 popsanou jako mělké údolíčko a tvořenou dírou o rozměru cca 1×1 m sotva na stojan s lampionem, sice kousek vedle velké cesty, ale navíc ve vzrostlém borůvčí. Prakticky celý její sloupec ve výsledcích indikuje chybu daného zavodníka. Mistrovský kousek mapaře, stavitetele i rozhodčího, takto prakticky všechny napálit.

Dana měla v etapách zážitků mé kategorie podstatně méně, o čemž svědčí i její konečný výsledek. Uplatněním svých zkušeností, soustředěním a pečlivostí v lese dosáhla přes fyzické limity své výkonnosti na konečné třetí místo z 38 přihlášených závodnic v kategorii D55, nedaleko za místem druhým.

Moje výkony pak stačily na konečné deváté místo z 33 přihlášených závodníků v kategorii H60. Výsledek pro mě velmi pěkný nehledě na obrovský odstup od nejlepších. Byl dán především druhou etapou.

Končím tímto popis návštěvy trochu jiného světa, se kterým se na Vysočině nemáme možnost sžít a na co nás nepřipravilo ani mnoho týdnů strávených na táborech v Budislavi v blízkosti Toulovcových maštalí. Teď odpočíváme a sbíráme odvahu do dalších závodů.

Ať se daří a správný směr!

BW OSN6005