Dvě 2.místa Zuzky na LOBech v Německu

Sezóna Českého poháru v LOBu (lyžařský orientační běh) začala již před Vánocemi prvními dvěma závody na Německé straně Krušných hor v městečku Carlsfeld. Náš klub reprezentovala Zuzka Stoklasová a Ema Marečková v D14, Šimon Mareček v H17 a Petr Mareček v HE.  Zazářila hlavně Zuzka, která v obou dnech skončila na 2.místě. Podrobnou reportáž (plus mapy a odkaz na výsledky) od Šimona najdete na webu o-news.cz.

Zuzka-LOB-Nemecko

Orienťák v Benátkách

Druhý víkend v listopadu se v italských Benátkách konal 26. ročník Meeting Orienteering Venezia. Já jsem se těchto závodů účastnila poprvé a moc jsem nevěděla, co mě čeká. Společně s kamarádkami (Aneta Nechutová, Veronika Chaloupková, Jana Semrádová) jsme cestovaly na vlastní pěst a vytvořily jsme si oddíl Czech girls.

V sobotu odpoledne byl modelový trénink poblíž benátského nádraží. Dvě tratě (kratší 2,5 km, delší 3 km) byly velmi dobře postavené, ale shodly jsme se, že samotné závody budou těžší.

Ještě ten samý večer nás čekal noční sprint. Naše obavy z davů turistů se naštěstí nenaplnily, protože se všichni turisté uklidili do hospod. Start i cíl byli na nábřeží. Běželo se v zástavbě a v parcích v jihovýchodní části Benátek. I přes pár chyb a několik delších postupů se mi podařilo vybojovat druhé místo v ženské elitě, když mě porazila pouze Francouzka o 18 vteřin.

V neděli dopoledne nás čekal middle v samém centru města. Ti, co startovali dříve, měli nepatrnou výhodu, protože se v centru nenacházelo ještě tolik turistů. Prvním OB oříškem byla už cesta na start, na kterou jsme každý dostali mapu. I když nedělní tratě nebyly o moc delší než v sobotu, naběhali jsme všichni docela dost. Na trati 5,4 km jsem naběhala 8,6 km. Jedinou šancí, jak se dostat přes kanál Grande, byl totiž most Ponte di Rialto. A ani další postupy nešlo chodit moc rovně kvůli spoustě slepých uliček a mostům. Velkým překvapením v cíli byl pro mě německý komentátor, který po mě chtěl rozhovor (naštěstí v angličtině), protože jsem průběžně vedla. Po nalezení ztraceného dechu jsem rozhovor absolvovala snad docela se ctí. Vedení se mi (bohužel) udržet nepodařilo, ale i se 4. místem v elitě jsem spokojená. Hlavně když z toho v součtu obou etap byla bedna (3. místo) se ztrátou pouze 30 vteřin na vítěznou Francouzsku.

Oba závody byly obrovskou zkušeností a úžasným zážitkem. Úzké klikaté uličky, vodní kanály a desítky mostů jsou jedinečné. Obzvláště na noční sprint se svojí pohádkovou atmosférou jistě nikdo z nás nezapomene.

Klára Nechanická

HROB

O víkendu 4. a 5. listopadu se konalo Mistrovství republiky v horském orientačním běhu ve Všemině u Zlína. Se svou spoluběžkyní Martinou Opálkovou (BBM) jsem absolvovala trať kategorie DD20.

V sobotu byla trať formou free order (scorelauf) s délkou okolo 17 km. Les byl listnatý, poměrně kopcovatý s velkým množstvím hlubokých údolí. Ukázalo se, že je nejen náročné vymyslet nejvýhodnější pořadí kontrol, ale i jeho realizace. Po vyčerpávajících čtyřech hodinách jsme o vítezství v etapě museli finišovat s týmem Batmanek (Aneta Nechutová, Eva Foltýnová). Po zuřivém a divácky atraktivním doběhu se nám podařilo vybojovat náskok celých dvou vteřin. S touto výhodou jsme startovali do nedělní etapy.

Nedělní finálový závod měl již pevné pořadí kontrol a příjemnou délku necelých 13 km. Luxusní náskok dvou vteřin se nám nepodařilo udržet ani k mapám. Naše nedělní trat se tedy odehrávala v rytmu kvartetu. V tomto složení jsme vydržely až do cíle a společně si všechny odnesly mistrovský titul.

Tento víkend byl fyzicky i psychicky velmi namáhavý, ale i přesto to byl jedinečný zážitek, čemuž napomohlo i nádherné podzimní počasí a přátelská atmosféra závodu.

Klára Nechanická

Valná hromada klubu 2017

V souladu se Stanovami klubu, svolávám  Valnou hromadu klubu 2017, a to na pátek 8.12.2017 v 18.00 do zasedací místnosti společnosti Racom na Mírové ulici.
Letošní VH je volební ! Připravte si návrhy na nové členy vedení klubu (Prezident, Rada klubu)! Mladí, nebojte se říci si o funkci!
Na VH je žádoucí účast všech členů klubu starších 18 let ! Vítáni jsou i mladší, kteří jsou ochotni a mají zájem pro klub pracovat!

Program :
1. Informace o činnosti klubu v r. 2017                         Kamenický
2. Hospodaření klubu 2017                                              Nechanická
3. Granty, dotace 2017, vyúčtování                                Kamenická, Nechanická
4. Granty, dotace 2018                                                      Kamenická, Nechanická, Dvořáčková
5. Plán pořádání závodů   2018, 2019                            Kamenický
6. Práce s mládeží (děti, SCTM, TSM…)                        Dvořáčková, Nechanická
7. Veřejné, náborové akce                                                 Kamenická, Dvořáčková
8. Rozpočet 2018                                                                Nechanická, Kamenický
9. Webové stránky, medializace                                      Kamenický
10. Volby Rady klubu a prezidenta klubu
11. Nápady, podněty, klubový život                                  všichni
12. Různé, všeobecná diskuse                                            všichni

Radan Kamenický, prezident klubu

MČR Štafet a MČR klubů

Poslední letošní MČR proběhlo v Moravském Karlově v pěkném podhorském terénu. V lese nás čekala nečekaně těžká podložka a ve většině kategorií i velmi náročné tratě. Na sobotu si pro nás připravili pořadatelé ze Šumperka štafety. Náš klub měl zastoupení ve čtyrech kategoriích (D18, D21, H21, H165). V D18 se hned na prvním úseku zranila Adéla a ani zbytku štafety se příliš nedařilo, výsledek tedy odpovídal předzávodním ambicím (26. místo). D21 měla větší ambice a teoretickou šanci bojovat o umístění okolo 10 místa, což se dlouho dařilo. Martina závod rozběhla stabilně, téměř v kontaktu s vedením, Klára předvedla na svůj věk opravdu skvělý výkon a předávala na 13. místě. Lenka Kam. si na svém úseku také vedla dobře a hezkým 22. místem na úseku doběhla své štafetě pro 17. místo. Mužská štafeta bohužel již několikátým rokem v kuse svůj úkol splnila již postupem na MČR a v sobotu spíše bojovala, aby nebyla poslední. A vzhledem k nepovedenému prvnímu úseku se ani na chvíli nepodívala dopředu a celkově skončila na 43. místě (z 48). Největší ambice měla veteránská štafeta H165 ve složení Jirka, Radan a Mazi, kde se předpokládal velký boj o medaile. Avšak závod ukázal ambice této štafety jako trochu velké a i přes hezké výkony všech členů to na bednu nestačilo, ale naši veteráni se umístili na krásném 6. místě. Za Vysočinu běžela Zuzka a skončila se svou štafetou 3.
Nedělní družstva již z pohledu našeho klubu nebyly příliš obsazené. Jediné družstvo, které se započítávalo do hodnocení bylo veteranské Dh225. Toto družstvo se vůbec ve své kategorii neztratilo a skončilo 12. Další členi našeho klubu, buď běželi dorostenecké družstvo, které mělo pouze 6 členu a i jinak běželo mimo soutež.. Jeroným a Martina běželi MIX družstvo s Jihlavou a obsadili 3. místo.. Ingeborg se poprvé zúčastnila družstev a hned si odnesla 3. místo z MIX-žáků…

Největším úspěchem našeho klubu na tomto šampionátu tedy byli naši odchovanci.. Šimon s Žabiňáckým družstvem obsadil stříbrnou pozici v dorostu.. A skvělou formu ukázal Matěj, který získal během víkendu dvě medaile! V sobotu áčko Pardubic konečně dokázalo zúročit své schopnosti a získalo stříbro v mužích! V neděli Matěj rozběhl Pardubické družstvo a od jeho předávky na 3. místě už Pardubice tuto pozici neopustily a tím pádem další medaile, tentokrát bronzová pro Matěje! Gratulace jak Šimonovi, tak Matějovi.

Deštivý leč úspěšný sprint

Sobotní podvečer v Lázních Bělohrad byl hodně zamračený a deštivý a rozhodně na první pohled nelákal k proběhnutí se po lázeňském městě. Orienťákům to jako obvykle bylo fuk, svlékli co se dalo a vyrazili vstříc kluzkým ulicím, blátivým parkům a taky jedné atletické dráze.

V některých kategoriích to byl velmi letecký sprint, až si někteří na tu jednoduchost stěžovali. Zúčastnila se také hrstka novoměstských závodníků. Pochmurný podvečer prozářil Jeronýmův, vskutku životní výkon. Trať H21A proletěl jako vítr a v cíli mohl odškrtávat jednoho soupeře za druhým. A když odškrtl i toho posledního, bylo jasné, že dnes přemožitele nenajde. Okamžik slávy na stupních byl umocněn tím, že nikdo jiný nepřišel a tak si mohl naplno vychutnat svůj okamžik slávy.

sprint

Nesmíme zapomenout ani na výsledky dalších novoměstských závodníků. V H16A si doběhl Šimon Mareček se ztrátou necelých 40 vteřin pro 11. místo. Šest sekund za ním si pro 14. místo dofinišoval Honza Nechanický. V D18A jsme měli hned tři želízka v ohni. Nejlépe si nakonec vedla Klára Nechanická, která skončila dvanáctá (Adéla Zrníková 33. a Daniela Stoklasová 45.). A nakonec v D35 doběhal Danka Nechanická pátá.

Žebříček B 2017

Víkendový dvojzávod u Písku byl závěrečným kláním letošního béčkového ženříčku, který má význam především pro starší žactvo (kat. H,D14) a pro dorost – když skýtá možnost zisku licence A. To se letos – byť s odřenýma ušima podařilo Zuzce Stoklasové. Vzhledem k tomu, že i příští rok bude ještě věkem čtrnáctka, pak to pro ní má praktický význam pouze v tom, že bude mít v příštím roce právo startovat na Mistrovstvích ČR v kat. D16. Solidně běhala Táňa Slámová, 25. místo na áčko bohužel nestačilo.
Ostatní naše závodnice se neprosadily mezi nejlepší.
Mezi veterány se do žebříčku B přihlásil pouze Bř. Wurzel, který v celkovém součtu obsadil lichotivé 4. místo.

O’Cerdanya

Jak už bývá v létě zvykem, se rodina Kamenických vydala reprezentovat náš klub do zahraničí. Letošní rok jsme se rozhodli okusit terény katalánských Pyrenejí na hranicích Francie a Španělska. Závodům samotným předcházela vysokohorská příprava (čti: turistika v horách), která nám zaručila, že na závodech, které se odehrávaly ve výškách od 1600 do 2400 m.n.m nebudeme úplně marní. Pořadatelé si pro nás připravili velice zajímavé terény. Běhalo se v horských lesích, polootevřených prostorech, horských loukách či sjezdovkách, vždy ovšem s velkým převýšením (pro ukázku stačí parametry H21 11,8 km 540 m převýšení).

V elitní kategorii mužů se představila téměř celá francouzská špička společně s několika velmi dobrými španělskými závodníky (okolo 10 závodníků nyní reprezentuje svoji zemi na světovém poháru v Lotyšsku). Podobně i v ženách se účastnila francouzská elita a hlavně Karolin Ohlsson. A vzhledem k mnoha veteránům a jejich pověstné soutěživosti se tuhé boje odehrávaly i v ostatních kategoriích.

Naše výsledky nebyly ve většině případů nijak úžasné.. Jeroným si jako obvykle zakufroval na každé etapě, ale díky slušnému běhu se mu podařilo neudělat úplnou ostudu a skončil 21. v celkovém pořadí, Tobiáš ve stejné kategorii měl naopak problémy s během, ale náznaky formy již jsou znát, jeho výkony mu stačili na 28. místo. Radan se v každé etapě lehkou chybičkou připravoval o nejlepší desítku a jeho dobré výkony ho vynesly v celkovém pořadí na 11. místo. Ingeborg se statečně prala s někdy obtížnějšími tratěmi než jsme v Česku zvyklí, což stačilo na 19. příčku. Lenka po špatné první etapě a půlhodinové chybě v dalších etapách stahovala, co jí síly stačily (2., 3., 2.), to znamenalo před poslední etapou skvělé 4. místo, ovšem přehlédnutí se a vynechání kontroly jí bohužel stálo toto velmi pěkné umístění. Náš klub ještě v hlavní kategorii žen reprezentovala Lenka Knapová a rozhodně nám neudělala ostudu, když ve velké konkurenci obsadila 11. příčku.

Celkově se dá naše zkušenost s Pyrenejemi zhodnotit jako naprosto úžasná a rozhodně každému, kdo bude mít možnost doporučujeme si do těchto hor udělat výlet i kdyby bez závodů.

Bubo Cup

Na začátku srpna se naše rodina Nechanických zúčastnila Bubo cupu na chorvatském ostrově Cres. Jednalo se o čtyřdenní závody v OB v nádherném středomořském prostředí. Byli jsme ubytováni přímo ve městě Cres, zhruba 10 minut cesty od shromaždiště. První etapa se běžela v olivovém háji za městem. Terén byl opravdu výjimečný. Mezi olivovníky byly navršené kamenné valy, někdy dost těžké na překonání. Mezi jednotlivými valy byla kamenná pole, po kterých se běhalo dost obtížně. A aby toho nebylo málo, skoro všechny rostliny, co zde rostly, píchaly. I přes to jsme ale byli rádi, že jsme si mohli vyzkoušet i takovýto zajímavý typ terénu. Drželi jsme se předzávodních rad a podařilo se nám všem jít závod (až na výjimky, které se přehřály ) čistě a rychle.

Druhý den bylo shromaždiště přesunuto do lesa k městečku Beli, kde se běžely zbylé 3 etapy. Prašná a kamenitá cesta na shromaždiště byla zúžená kamennými zídkami a vedla na mýtinu uprostřed lesa, která vypadala díky místním ovcím a kozám jako anglický trávník. Dočasně jsme se ubytovali pod stromy, které poskytovali alespoň částečnou ochranu před sluncem, nikoli však před teplem. Teplota už v době startu (cca 9 hod) přesahovala 30°. Terén byl opět dost zajímavý, ale úplně jiný než předchozí den. Byla zde spousta terénních detailů, kamenů a kamenných zídek. Na trati byly přeběhy přes otevřené plochy a pastviny, které v tom teple byly opravdu náročné. Naštěstí byly na trati občerstvovačky, ale i tak to byl velice fyzicky náročný závod.
Třetí den byla mapa 1:5000 a jednalo se o takový lesní „sprint“. Běželo se v podobném lese jako při druhé etapě, ale díky jinému mapovému klíči vypadala mapa trochu jinak, byla téměř bez porostů, jako by se běhalo v čistém lese. Kontroly byly umístěny poměrně záludně, a pokud se člověk plně nesoustředil, snadno udělal chybu.
Čtvrtý a zároveň poslední den se běželo hned vedle prostoru, kde s běžela i druhá etapa. Znovu se tedy jednalo o terén velmi rozmanitý a se spoustou terénních drobností. Trať byla tentokrát asi nejnáročnější, ale shodli jsme se, že to bude i tím že už máme za sebou 3 etapy. Hořkou tečkou na závěr byl 100 m doběh do cíle, který byl do poměrně strmého kopce, takže časy na tomto postupu se od sebe lišily klidně i o minutu.
V celkových výsledcích jsme se umístili velice viditelně (ono tam taky moc nebylo moc lidí: W18 – 3 závodnice, W40 – 5 závodnic, M16 – 9 závodníků M45 – 13 závodníků). Klára s Honzou vyhráli své kategorie (Honza startovat do poslední etapy s půlhodinovým náskokem na druhého) a Daniela druhá.
Celkově se nám závody moc líbily a to hlavně díky naprosto nezapomenutelným terénům (a teplu).

mapa_Cres

Mezi medvědy

V závěru prvého červencového týdne si Martina, Dvořáčkovi a Kameničtí nenechali ujít příležitost zazávodit si v divočině. Čtyřdenní závody „Tatry orienteering“ s centrem v Ráčkovej dolině (pod Roháčema) byly úžasným zážitkem.
V prvé etapě jsme si zaběhali v zarostlé pasece o velikosti cca dva hektary… pětimunutová chyba žádný problém. Dařilo se Radanovi (4. místo v H55), Martina 12. v dámské elitě; naopak Lenka vynechala přeběhovou kontrolu mezi dvěma mostky, kterou měly všechny kategorie! Ostatní standard.
Druhá etapa se rozhodovala hned na začátku – ve svahu s vývraty a zarostlými pasekami nebyl problém trávit (navíc v dešti) deset, dvacet i třicet minut neznámo kde (u řady závodníků i mimo mapu).
Třetí etapa – middle víceméně v jednolité bažině, v polootevřených terénech, kde se navíc někteří závodníci potkávali s medvědy, byla moc hezká a ani nebyla tak hrozná, jak vyplývalo z pokynů. Lenka vyhrála, Jeroným zaběhl životní výkon 🙂 – byvše doběhnut o dvě minuty Adamem Chromým, využil situace a doběhl si v elitě pro druhé místo, když např. Baptist Rolliera porazil o více než 10 minut! Kdo se takovým skalpem může pochlubit, že?
Závěrečná etapa už nám připadala vcelku „normální“ – middle částečně po pastvinách, ale i tam se chybovalo. Specifický smysl pro fair play prokázala Tereza E. – viděla bloudící kamarádku, která startovala 4 minuty za ní, tak se k ní vrátila a ukázala jí 2. kontrolu :-). Skvělý výkon Martiny – 2. místo; Radan si doběhl pro 3. místo.
V celkových výsledcích jsme nefigurovali úplně nejvýše (v elitě Martina 9., Jeroným 11., Tobiáš 25.; v D10 Tereza Ester 6. /ze šesti/; v M40 Jirka 10.; v M55 Radan 9.