Ač se to z příspěvků na této naší webové stránce nezdá 🙁 , aktivity jsme vyvíjeli i v průběhu končících prázdnin.
Poté, co řada z nás sledovala přímo na místě závody Mistrovství světa (Doksy a okolí), nastalo období vícedenních závodů.
Na pětidenních „Bohemia Orienteering“ nás reprezentovala 11-členná skupina. V celkových výsledcích byl nejúspěšnější Tomáš Zrník (4. místo v H50A) a také dva naši zástupci v kategorii H18B – 1. místo Jan Přibyl, 3. místo Jakub Dvořáček – což by byl super úspěch, pokud by v této kategorii nedoběhli pouze 3 závodníci.
Ve stejném termínu „Kamenický family“ startovala na kouzelných šestidenních závodech Swiss O-week. Závody tentokrát hostilo horské městečko Arosa a opět se jednalo o nezapomenutelné zážitky z běhání v otevřených alpských terénech v nadmořské výšce nad 2000 m. Lenka v silné konkurenci D50 atakovala čelná umístění, na bednu to ale vyšlo pouze v prvé etapě. Celkově skončila 8. Velmi dobře si vedla Tereza Ester – celkově 16. Pochvalu zaslouží i Jeroným – ne za to, že běhá v turnovském dresu, ale za to, že v silné konkurenci elitní mužské kategorie se pohyboval před polovinou výsledkových listin – celkově 28.
Na začátku srpna část „Dvořáček family“ startovala na třídenních „Orienteering Adventure“ ve terénech Adršpašských a Teplických skal. Ve výsledcích se sice výrazněji neprosadili, ale skalnaté terény si zajisté užili.
Pro změnu „Voráček family“ si užívala skály v okolí obce Kacanovy na tradičních třídenních závodech „Pěkné prázdniny s OB v Českém ráji“. Krásně se s náročnými tratěmi poprala Anežka – 9. místo v D10. Ještě lépe závodili její rodiče – jak Lenka v D35, tak i Michal v H40 – vybojovali krásná 2. místa.
Poslední prázdninový (prodloužený) víkend patřil Ceně Východních Čech (za našimi humny v Pusté Rybné) – všechny etapy běžela pouze Adéla Zrníková, která si vybrala „správnou“ kategorii a zvítězila v D21C. Krásně zaběhl Honza Nechanický (sice v dresu TBM) – 3. místo v hlavní mužské kategorii.
Na závodech Interkompas (Staré Město pod Landštejnem) startovalo nakonec pouze 8 našich závodníků. Díru do světa jsme sice neudělali, ale jak 10. místa Terezy Ester Kamenické v D14 a Adama Červinky v H14, tak i 5. a 6. místo v D45A (Danka N. a Lenka K.), jakož i 4. místo v D45B (Jitka J.) si zaslouží pochvalu. Neztratili se ani naši odchovanci v hlavních kategoriích – Klára N. 10. místo v D21A a především Jeroným K., který zvítězil v silně obsazené kategorii H21A.

Nevím proč, ale stalo se, že na letošní vetraniádu do podhůří Jeseníků jsem vyrazil z našeho klubu pouze já. Nepovzbuzen výsledky z posledního tropického víkendu v Písku na ŽB Č-V jsem byl sám zvědavý, jak to se mnou bude v početně menší, o to však koncentrovanější, konkurenci vypadat.
Páteční sprint v Rýmařově byl částečně ovlivněn pozdním příjezdem na místo díky nespočetným objíždkám, kterým musel Zdeněk Kopecký, který mě laskavě vzal na palubu, čelit. Převlečení za 3 min, poklus pro popisky a vstup rovnou do druhé minuty v koridoru moc času na koncentraci nedávalo. Studený start a ztráta koncentrace po přeběhu silnice v běžném provozu mezi projíždějícími auty a z toho chyba na dalším postupu, výsledkem bylo 13. místo ze dvaceti účastníků a ztráta přes tři minuty na vítěze pohybujícího se v závodě nedovolenou rychlostí :-).
Další dva závody proběhly v sousedství Ždárského Potoka. Sobotní klasika ve vyšších partiích přilehlého terénu se startem a cílem asi 1 km od centra měla hodně cestovým postupů doplněných dohledávkami v hůře čitelném a hůře průběžném terénu, převýšení nebylo nijak extrémní. Po ne optimální volbě na první kontrolu ale jinak plynulém průběhu bylo výsledkem 9. místo z 25 startujících 10 min. za piloty z čela výsledkové listiny.
V neděli pak přišla krátká v těsném sousedství centra. Mapa oplývala zelenými flíčky bez kontur, těžkou podložkou v prvních cca dvou třetinách tratě a více běžeckým závěrem při klesání k cíli. Některé kontroly nebyly úplně snadno viditelné i z krátké vzdálenosti. I tak se mi běželo dobře a přes drobné chyby na kontrolách 4 a 14 jsem se blížil k zajímavému výsledku. Ovšem v lese byla i kontrola 11, jáma ve svahu na okraji jakési zelené šrafy, tam se to zlomilo. Raději ani nepočítat, co z toho mohlo být. Doběh na 6. místě 7 min za vítězem a 4 min. za bednou.
Přes sobotní silnější déšt při doběhu se víkend nakonec vydařil. Počasí bylo na běhání optimální a na rozdíl od Písku se mi nepřehříval hlavní procesor. Překvapivě jsem si užil svou asi nejúspěšnější veteraniádu, snad klubu nedělal ostudu, a mohl se spokojený vrátit k večernímu zákusku s Holandskem. Ale to už je jiný příběh.

Víkend 19.- 20. června byl vyhrazen B-žebříčkům. Pro nás to znamenalo cestu k Písku (obec Paseky – kousek nad Tálínským rybníkem), kde klub OPI s mírnou spoluúčastí DKP uspořádal sobotní middle a nedělní long.
Těšili jsme se na zajímavé terény podobné severní straně stejného lesního komplexu (Kluky 2017). Tak toto očekávání nevyšlo. Čekaly nás dva závody v rozplizlých listnatých hustnících a navíc v horkém počasí.
S terénem, mapou a některými ne úplně košer kontrolami měli problémy i zkušení závodníci, natož žákovské kategorie – které navíc stavitelé tratí ani trochu nešetřili.
A jak jsme si vedli? – žádná sláva. Posuďte sami: sobota neděle
Zato nádherným prožitkem byla podvečerní pochůzka historickým jádrem města Písek. Kamenný most, Putimská brána,… i výborné pivo Hulvát.