Nevím proč, ale stalo se, že na letošní vetraniádu do podhůří Jeseníků jsem vyrazil z našeho klubu pouze já. Nepovzbuzen výsledky z posledního tropického víkendu v Písku na ŽB Č-V jsem byl sám zvědavý, jak to se mnou bude v početně menší, o to však koncentrovanější, konkurenci vypadat.
Páteční sprint v Rýmařově byl částečně ovlivněn pozdním příjezdem na místo díky nespočetným objíždkám, kterým musel Zdeněk Kopecký, který mě laskavě vzal na palubu, čelit. Převlečení za 3 min, poklus pro popisky a vstup rovnou do druhé minuty v koridoru moc času na koncentraci nedávalo. Studený start a ztráta koncentrace po přeběhu silnice v běžném provozu mezi projíždějícími auty a z toho chyba na dalším postupu, výsledkem bylo 13. místo ze dvaceti účastníků a ztráta přes tři minuty na vítěze pohybujícího se v závodě nedovolenou rychlostí :-).
Další dva závody proběhly v sousedství Ždárského Potoka. Sobotní klasika ve vyšších partiích přilehlého terénu se startem a cílem asi 1 km od centra měla hodně cestovým postupů doplněných dohledávkami v hůře čitelném a hůře průběžném terénu, převýšení nebylo nijak extrémní. Po ne optimální volbě na první kontrolu ale jinak plynulém průběhu bylo výsledkem 9. místo z 25 startujících 10 min. za piloty z čela výsledkové listiny.
V neděli pak přišla krátká v těsném sousedství centra. Mapa oplývala zelenými flíčky bez kontur, těžkou podložkou v prvních cca dvou třetinách tratě a více běžeckým závěrem při klesání k cíli. Některé kontroly nebyly úplně snadno viditelné i z krátké vzdálenosti. I tak se mi běželo dobře a přes drobné chyby na kontrolách 4 a 14 jsem se blížil k zajímavému výsledku. Ovšem v lese byla i kontrola 11, jáma ve svahu na okraji jakési zelené šrafy, tam se to zlomilo. Raději ani nepočítat, co z toho mohlo být. Doběh na 6. místě 7 min za vítězem a 4 min. za bednou.
Přes sobotní silnější déšt při doběhu se víkend nakonec vydařil. Počasí bylo na běhání optimální a na rozdíl od Písku se mi nepřehříval hlavní procesor. Překvapivě jsem si užil svou asi nejúspěšnější veteraniádu, snad klubu nedělal ostudu, a mohl se spokojený vrátit k večernímu zákusku s Holandskem. Ale to už je jiný příběh.